Pavel dává konečné napomenutí Thessalonikům, zahrnující povzbuzení k radosti, modlitbě, být bdělý a milovat jeden druhého. Ukončuje to dobrožehnáním, přejíc jim pokoj a milost od Boha.
1O časích pak a chvílech, bratří, nepotřebujete, aby vám psáno bylo.
2Nebo vy sami výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde.
3Neb když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouť toho.
4Ale vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil.
5Všickni vy synové světla jste a synové dne; nejsmeť synové noci, ani tmy.
6Nespěmež tedy, jako i jiní, ale bděme a střízliví buďme.
7Nebo kteříž spí, v noci spí, a kteříž se opíjejí, v noci opilí jsou.
8Ale my, synové dne jsouce, střízliví buďme, oblečeni jsouce v pancíř víry a lásky, a v lebku, jenž jest naděje spasení.
9Nebo nepostavil nás Bůh k hněvu, ale k nabytí spasení, skrze Pána našeho Jezukrista,
10Kterýž umřel za nás, abychom, buďto že bdíme, buďto že spíme, spolu s ním živi byli.
11Protož napomínejte se vespolek, a vzdělávejte jeden druhého, jakož i činíte.
12A prosímeť vás, bratří, znejtež ty, kteříž pracují mezi vámi, a předloženi jsou vám v Pánu, a napomínají vás,
13A velice je milujte pro práci jejich. A mějte se k sobě vespolek pokojně.
14A prosímeť vás, bratří, napomínejte z řádu vystupujících, potěšujte choulostivých, snášejte mdlé, trpělivě se mějte ke všechněm.
15Vizte, aby někdo zlého za zlé neodplacoval, ale vždycky účinnosti dokazujte, i k sobě vespolek i ke všechněm.
