1Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
2Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
3I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
4Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
5Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
6Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
7Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
8Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
9Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
10Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
11Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
12Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
13Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
14Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
15Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
16Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
17Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
18Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
19Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
20Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
