1Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,
2Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
3Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.
4Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.
5Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
6Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.
7Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.
8Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.
9Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?
10Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
11A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,
12Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,
13Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
14Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
15Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,
16Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.
17A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
18Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
19Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.
20Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,
21Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,
22Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,
23Obnoviti se pak duchem mysli vaší,
24A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
25Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.
26Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
28Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.
29Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.
30A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.
31Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,
32Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.
