1Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,
2Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,
3Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,
4A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.
5I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.
6Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.
7Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.
8Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.
9Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.
10Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.
11Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.
12Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.
13Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.
14Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.
15Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.
16I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,
17Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.
18V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,
19Jablka zlatá a spinadla a čepce,
20Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,
22Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,
23I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.
24A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.
25Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.
26I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.
