Číst celou kapitolu
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
