1Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:
2Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.
3Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.
4Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?
5Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.
6Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.
7Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.
8Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.
9Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.
10Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.
11Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.
12Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.
13Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.
14Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.
15V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.
16Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.
17Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.
18Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.
19Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.
20Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.
21Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.
