Číst celou kapitolu
Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
