1Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
