1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
