Číslovaní 11:14
“Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest to nad možnost mou.”
Kontext: Číslovaní 11
12Zdaliž jsem já počal všecken lid tento? Zdali jsem já zplodil jej, že mi díš: Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země té, kterouž jsi s přísahou zaslíbil otcům jejich?
13Kde mám nabrati masa, abych dal všemu lidu tomuto? Nebo plačí na mne, řkouce: Dej nám masa, ať jíme.
14Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest to nad možnost mou.
15Pakli mi tak dělati chceš, prosím, zabí mne raději, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, abych více nehleděl na trápení své.
16Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Shromažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu a správcové jeho; i přivedeš je ke dveřím stánku úmluvy, a státi budou tam s tebou.
O Číslovaní 11: Stížnosti Izraelitů
Izraelité reptají kvůli jídlu a Bůh pošle křepelky a mor.
Komentář
V Číslech 11 jsou Izraelité na poušti a stěžují si na jídlo, které jim bylo dáno. Touží po jídle, které měli v Egyptě, a jsou tak zoufalí, že jsou ochotni riskovat své životy kvůli němu. Bůh slyší jejich stížnosti a posílá vítr, aby jim přinesl křepelky. Také posílá oheň, aby strávil okraje tábora.
Lidé jsou tak zahlceni hojností jídla, že sbírají víc, než mohou sníst. Mojžíš je na ně rozzlobený kvůli jejich nedostatku víry a nedůvěře Bohu, že pro ně poskytne. Přimlouvá se u Boha, aby jim odpustil, a Bůh to činí.