1Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
2Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
3Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
4Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
5Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
6Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
7Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
8Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
9Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
10Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
11Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
12Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
13Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
14Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
15Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
16Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
17Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
18Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
19Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
20Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
21Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
22Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
23Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
24Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.
25Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
26Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
27Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
28Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
