Žalm 102 je modlitbou zoufalství od žalmisty, který se cítí izolovaný a opuštěný Bohem. Žalmista truchlí nad svými fyzickými slabostmi a krátkostí lidského života, zatímco prosí o Boží milosrdenství a zásah.
1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Žalmy 102:4 - Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]
