Žalm 102 je modlitbou zoufalství od žalmisty, který se cítí izolovaný a opuštěný Bohem. Žalmista truchlí nad svými fyzickými slabostmi a krátkostí lidského života, zatímco prosí o Boží milosrdenství a zásah.
1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Žalmy 102:4 - Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
