Číst celou kapitolu
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
