1Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
