Žalm 106 je reflexí na historickou cestu Izraele s Bohem. Žalmista vypráví o vzpurných činech národa, jako je zapomínání na Boží zázraky a neposlušnost jeho přikázání, které vedly k soudu a zajetí. Přestože byli neposlušní, žalmista uznává Boha za Jeho neochvějné milosrdenství a věrnost k Jeho lidu. Žalm končí prosbou, aby Bůh opět zachránil svůj lid a aby jejich jméno chválili navěky.
1Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
