Žalmy 119

Velikost Božího slova: Oddanost zákonu

Žalmy 119 je nejdelší kapitola v Bibli a je zcela věnována vyvyšování Slova Božího. Je to akrostichická báseň, kde každá sekce osmi veršů začíná písmenem hebrejské abecedy. Žalmista vyjadřuje svou lásku k Božím přikázáním, ustanovením, nařízením a slibům a prohlašuje jejich věčnou povahu, stejně jako jejich schopnost dávat moudrost, vedení a spásu těm, kdo je následují.

Book

Verze

¹Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

²Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.

³Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.

⁴Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.

⁵Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

⁶Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.

⁷Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.

⁸Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.

⁹Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

¹⁰Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

¹¹V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

¹²Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.

¹³Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

¹⁴Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

¹⁵O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.

¹⁶V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

¹⁷Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

¹⁸Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

¹⁹Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.

²⁰Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

²¹Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.

²²Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.

²³Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.

²⁴Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

²⁵Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

²⁶Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.

²⁷Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.

²⁸Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.

²⁹Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.

³⁰Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.

³¹Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

³²Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

³³He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.

³⁴Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.

³⁵Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

³⁶Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.

³⁷Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

³⁸Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

³⁹Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

⁴⁰Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.

⁴¹Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,

⁴²Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

⁴³A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.

⁴⁴I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,

⁴⁵A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.

⁴⁶Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.

⁴⁷Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

⁴⁸Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.

⁴⁹Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.

⁵⁰Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

⁵¹Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

⁵²Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.

⁵³Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.

⁵⁴Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

⁵⁵Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.

⁵⁶Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.

⁵⁷Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.

⁵⁸Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

⁵⁹Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

⁶⁰Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.

⁶¹Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.

⁶²O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

⁶³Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.

⁶⁴Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.

⁶⁵Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

⁶⁶Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.

⁶⁷Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.

⁶⁸Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.

⁶⁹Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

⁷⁰Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.

⁷¹K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

⁷²Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

⁷³Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,

⁷⁴Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

⁷⁵Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

⁷⁶Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.

⁷⁷Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.

⁷⁸Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.

⁷⁹Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.

⁸⁰Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

⁸¹Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

⁸²Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?

⁸³Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

⁸⁴Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?

⁸⁵Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

⁸⁶Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.

⁸⁷Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.

⁸⁸Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.

⁸⁹Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

⁹⁰Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

⁹¹Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

⁹²Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

⁹³Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

⁹⁴Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.

⁹⁵Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.

⁹⁶Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.

⁹⁷Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

⁹⁸Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

⁹⁹Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

¹⁰⁰I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

¹⁰¹Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

¹⁰²Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

¹⁰³Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

¹⁰⁴Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

¹⁰⁵Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

¹⁰⁶Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

¹⁰⁷Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

¹⁰⁸Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

¹⁰⁹Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

¹¹⁰Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

¹¹¹Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

¹¹²Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.

¹¹³Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.

¹¹⁴Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

¹¹⁵Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.

¹¹⁶Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.

¹¹⁷Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.

¹¹⁸Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.

¹¹⁹Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

¹²⁰Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

¹²¹Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

¹²²Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

¹²³Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

¹²⁴Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.

¹²⁵Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.

¹²⁶Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.

¹²⁷Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

¹²⁸A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

¹²⁹Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

¹³⁰Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

¹³¹Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

¹³²Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

¹³³Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.

¹³⁴Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

¹³⁵Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

¹³⁶Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.

¹³⁷Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.

¹³⁸Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.

¹³⁹Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

¹⁴⁰Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.

¹⁴¹Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

¹⁴²Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.

¹⁴³Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

¹⁴⁴Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.

¹⁴⁵Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.

¹⁴⁶K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.

¹⁴⁷Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.

¹⁴⁸Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.

¹⁴⁹Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.

¹⁵⁰Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.

¹⁵¹Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.

¹⁵²Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.

¹⁵³Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.

¹⁵⁴Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.

¹⁵⁵Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.

¹⁵⁶Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.

¹⁵⁷Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.

¹⁵⁸Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.

¹⁵⁹Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.

¹⁶⁰Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.

¹⁶¹Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.

¹⁶²Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.

¹⁶³Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.

¹⁶⁴Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.

¹⁶⁵Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.

¹⁶⁶Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.

¹⁶⁷Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

¹⁶⁸Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.

Žalmy 119:169 - Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

¹⁶⁹Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

¹⁷⁰Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.

¹⁷¹I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.

¹⁷²Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.

¹⁷³Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.

¹⁷⁴Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.

¹⁷⁵Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.

¹⁷⁶Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

Žalmy 118 Žalmy 120

Velikost Božího slova: Oddanost zákonu

Žalmy 119

Velikost Božího slova: Oddanost zákonu

Žalmy 119

Velikost Božího slova: Oddanost zákonu

Často kladené otázky

Často kladené otázky

Žalmy 119

Velikost Božího slova: Oddanost zákonu

Žalmy 119

Velikost Božího slova: Oddanost zákonu

Často kladené otázky

Kolik kapitol je v Žalmy?

Často kladené otázky

Kolik kapitol je v Žalmy?