Žalm 126 je píseň vzhůru směřující, která připomíná návrat Izraelitů z vyhnanství do Jeruzaléma. Žalmista reflektuje radost a úlevu, kterou lidé cítili po letech trápení a utrpení. Slzy smutku lidí se změnily ve slzy radosti, protože Bůh je obnovil. Žalmista oslavuje Boha za jeho věrnost a vyzývá všechny národy, aby uznaly a obdivovaly velké věci, které Bůh udělal pro svůj lid.
1Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
2Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
3Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
4Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
5Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
Žalmy 126:6 - Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
6Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
