Žalmy 137:7
“Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.”
Kontext: Žalmy 137
5Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
6Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
7Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
8Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
9Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
O Žalmy 137: Nářek nad vyhnanstvím
Žalm 137 vyjadřuje smutné pocity Izraelitů, kteří byli odvedeni do zajetí do Babylona. Písničkář truchlí nad tím, že byl nucen opustit svou vlast a trpí bolestí z toho, že nemohl uctívat v chrámu. Žalm končí vášnivým voláním k Bohu, aby pomstil jejich utrpení.
Komentář
Komentář: Žalm 137 je dojemnou připomínkou bolesti vyhnanství a touhy po pocitu příslušnosti. Slova žalmisty zachycují hluboké utrpení, které přináší nucená migrace, a pocit ztráty, který s ní souvisí. Žalm také ukazuje na obtíže udržet víru a naději v tváři neuvěřitelného trápení. Nicméně, žalmistova prosba o Boží zásah uprostřed jejich bolesti rezonuje s námi i dnes. Připomíná nám, že bez ohledu na to, jak náročné mohou být naše okolnosti, vždy se můžeme obrátit k Bohu a hledat útěchu v Jeho přítomnosti.