1Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
2Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
3Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
4Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
5V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
6K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
7Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
8Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
9Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
10Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
11Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
12Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
13Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
14Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
15Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
16Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
17Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
18Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
19Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
20Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
21Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
22Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
23I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
24Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
25Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
26O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
27Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
28Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
29Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
30Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
31Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]
