1Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
2Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
3Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
4Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
25I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
26Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]
