1Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
2Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
3Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
5Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
6I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
7Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
9(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
11Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
20A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]
