Žalm 49 je básnickou připomínkou, že bohatství a bohatství nás nemohou zachránit před smrtí. Básník vyzývá všechny, od pokorných po bohaté, aby věnovali pozornost a porozuměli proměnlivé přírodě života. Nabádají posluchače, aby důvěřovali Bohu spíše než hmotným vlastnictvím, protože bohatství nikdy skutečně nemůže přinést věčnou jistotu.
11Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
20A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]
