Žalm 6 je upřímným voláním o milosrdenství od osoby, která se cítí přemožená svými trápeními. Žalmista vyjadřuje svou zoufalost výraznou obrazností, popisuje své slzy, utrpení a fyzickou slabost. Přestože bojuje se svými problémy, žalmista zachovává víru, že Bůh vyslyší jejich prosbu a vysvobodí je z jejich utrpení.
1Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.
Žalmy 6:2 - Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
2Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
3Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
4Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?
5Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
6Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?
7Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.
8Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.
9Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.
10Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. [ (Psalms 6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni. ]
