Číst celou kapitolu
Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.
Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
