1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
2Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
3Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
4Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
5Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
6Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
7Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
8Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
9Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
10Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
11Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
12Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
13Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
14Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
15Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
16Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
17Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
18A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
19Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
20Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
21Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
22Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
23Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
24Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
25Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
26Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
27Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
28Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
30Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
31I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
32A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
33To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
34Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
35Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
36Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]
