Žalm 88 je srdceryvný křik z hlubin zoufalství, žádající o Boží milosrdenství a záchranu. Žalmista trpí velkým utrpením a izolací, cítí se opuštěný i jeho nejbližšími společníky. Přesto zůstává věrný ve své prosbě k Bohu, uznávajíc Jeho svrchovanost i uprostřed své bolesti.
1Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
2Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
3Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
4Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
5Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
6Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
7Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
8Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
Žalmy 88:9 - Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
10Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
11Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.
12I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
13Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
14Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
15Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
16Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
17Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
18Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]
