1Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
3Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
4Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
5Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
6Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
8Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
9Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
11Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
12Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
13Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
14Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
15Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
16Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
