Číst celou kapitolu
Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou.
Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm?
A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá.
