2. Kroniky 36:21
“Aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, dokudž země nevykonala sobot svých; po všecky dny, pokudž byla pustá, odpočívala, až se vyplnilo sedmdesáte let.”
Kontext: 2. Kroniky 36
19A vypálili dům Boží, a zbořili zed Jeruzalémskou, též i všecky paláce v něm popálili, ano i všelijaké klénoty drahé v něm zkazili.
20A což jich pozůstalo po meči, to převedl do Babylona, a byli služebníci jeho i synů jeho, dokudž nekraloval král Perský,
21Aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, dokudž země nevykonala sobot svých; po všecky dny, pokudž byla pustá, odpočívala, až se vyplnilo sedmdesáte let.
22Potom léta prvního Cýra krále Perského, aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, vzbudil Hospodin ducha Cýrova krále Perského. Kterýž dal provolati po všem království svém, ano také i rozepsal, řka:
23Toto praví Cýrus král Perský: Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský, a ten mi poručil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, kterýž jest v Judstvu. Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho, Hospodin Bůh jeho budiž s ním, a ať jde.
O 2. Kroniky 36: Judovy poslední roky a vyhnanství
Tato kapitola vypráví o tragickém úpadku Judska, který je poznamenán modloslužbou, neposlušností a dobytím Babylónci, což vede k vyhnání lidu do exilu.
Komentář
2. kniha letopisů 36 je kapitola, která líčí historii králů Judska od doby krále Joziáše po babylonský exil. Začíná panováním krále Joziáše, který byl spravedlivý král, který usiloval o obnovení uctívání Pána v Judsku. Vystřídal ho jeho syn Jójachaz, kterého sesadil farao Neko a nahradil ho jeho bratr Jojakim. Jojakim byl ničemný král, který odmítal poslouchat varování proroků a pokračoval v tom, že Judu vedl do modloslužby a rebelie proti Bohu.
Kapitola pak líčí panování Jójachina, který byl teprve osmnáct, když se stal králem. I on byl ničemný a odmítl poslouchat varování proroků. V důsledku toho Bůh dovolil Babylóňanům dobýt Judu a odvést Jójachina do exilu. Kapitola končí panováním Zedejiáše, kterého jmenovali králem Babylóňané. I on byl ničemný a odmítl poslouchat varování proroků, a jako důsledek Bůh dovolil Babylóňanům dobýt Judu a odvést Zedejiáše do exilu.