Židům 12:26
“Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.”
Kontext: Židům 12
24A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
25Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
26Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
27A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
28Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
O Židům 12: Běh víry
Tento zápas povzbuzuje čtenáře k běhu víry s vytrvalostí, zaměřením na Ježíše a Jeho příklad vytrvalosti. Autor také zdůrazňuje důležitost svatosti a pokoje v křesťanském životě.
Komentář
List Hebrejců 12 je mocná kapitola, která hovoří o síle víry a vytrvalosti. Začíná tím, že nás připomíná velký oblak svědků, kteří šli před námi, a povzbuzuje nás, abychom běželi závod víry s vytrvalostí. Autor poté hovoří o Božím trestání, které je zamýšleno nás přivést zpět k Němu a pomoci nám v našem růstu ve víře. Poté hovoří o radosti, která pramení z naší víry, a jak je to zdrojem síly a naděje.
Autor poté hovoří o důležitosti pokory a poslušnosti, a jak je pro nás nezbytné být schopni přijmout Boží milost. Poté hovoří o důležitosti hledět na Ježíše, autora a dokonavatele naší víry, a jak je on ultimátním příkladem víry a poslušnosti. Poté hovoří o důležitosti neochabovat ve víře a o nutnosti zůstat neochvějný ve víře.