Číst celou kapitolu
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
