2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
