1A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
