Číst celou kapitolu
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
