1Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
