Soudců 17:8
“Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.”
Kontext: Soudců 17
6Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.
7Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.
8Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.
9Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.
10I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.
O Soudců 17: Idolatrie Míchova
Izraelité opět uctívají jiné bohy a jsou utlačováni svými nepřáteli.
Komentář
V knize Soudců, kapitola 17, vidíme příběh Micaha a Levity. Micah je muž z kmene Efrajim, který si vyrobil modlu a najal si Levitu jako svého kněze. Toto je přímé porušení Božího zákona, který stanoví, že jen Levité mohou sloužit jako kněží. Levita souhlasí s tím, že bude sloužit jako kněz Micahovi, a Micah zakládá svatyni ve svém domě.
Příběh poté přechází k Dánitům, kteří hledají místo k usídlení se. Narazí na Micahovu svatyni a ptají se Levity, zda ji mohou použít jako své místo uctívání. Levita souhlasí a Dánité vezmou sochu a kněze s sebou.