Lukáš 18:16
“Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.”
Kontext: Lukáš 18
14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
O Lukáš 18: Příběh o vytrvalé vdově
Ježíš učí o pokory a podává podobenství o faráři a mýtiči.
Komentář
Luke 18 je kapitola, která hovoří o síle víry a modlitby. Ježíš vypráví podobenství o vytrvalé vdově, která neustále prosí soudce o spravedlnost. Soudce, který zpočátku nemá soucit s její situací, nakonec jí spravedlnost uděluje kvůli její trvalosti. Ježíš pak říká svým učedníkům, že pokud nepravý soudce může být ovlivněn vytrvalostí vdovy, pak jak mnohem více Bůh odpoví na modlitby svého lidu.
Ježíš pak pokračuje ve vyprávění dalšího podobenství o farizejovi a celníkovi, kteří oba jdou do chrámu modlit se. Farizeus velebí svou vlastní spravedlnost, zatímco celník se pokorně uchyluje k milosrdenství. Ježíš učí, že je celník ospravedlněn před Bohem, ne farizeus.