Číslovaní 32:17
“Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.”
Kontext: Číslovaní 32
15Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.
16Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,
17Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.
18Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;
19Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.
O Číslovaní 32: Ruben a Gád zdědí Východ Jordánu
Kmeny Ruben a Gád požádají Mojžíše o povolení usadit se v zemi na východ od řeky Jordánu.
Komentář
V číslech 32 vidíme, že kmeny Ruben a Gád a také polovina kmenu Manasese prosí Mojžíše o povolení usadit se na území Gileádu na východ od řeky Jordánu. Mojžíš nejprve váhá schválit jejich žádost, protože se obává, že nebudou plnit svou povinnost pomáhat ostatním kmenům v dobývání Zaslíbené země. Avšak poté, co kmene Ruben a Gád slíbí, že pošlou své válečníky bojovat po boku ostatních kmenů, Mojžíš jejich žádosti souhlasí.
Tento díl slouží jako připomenutí důležitosti plnění svých povinností. Kmeny Ruben a Gád byly ochotny odložit svá vlastní přání, aby pomohly svým izraelským spolubratřím v dobývání Zaslíbené země. Toto je lekce, ze které se můžeme všichni poučit, jelikož je důležité si uvědomit, že naše vlastní přání by neměla být před povinnostmi vůči ostatním.