1Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
