1Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
