1Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
5Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
6Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
