1Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
