1Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
27Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.
