Žalmy 139:4
“Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.”
Kontext: Žalmy 139
2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
O Žalmy 139: Vševědoucnost a všudypřítomnost Boha
Žalm 139 vyjadřuje uctivý úžas žalmisty nad Bohem, který ho zná úplně a intimně. Tato kapitola zkoumá, jak Bůh navrhl člověka, zná všechny jeho myšlenky a je vždy přítomen s ním.
Komentář
Komentář textu: Žalm 139 je úžasná kapitola, která nám připomíná hloubku Boží znalosti a lásky k nám. Když se žalmista zamýšlí nad Božím úplným porozuměním jemu, naplňuje ho úžas a údiv. Žalmista chápe, že Bůh ho zná víc než kdokoli jiný a že i jeho nejvnitřnější myšlenky jsou známé Všemohoucím. Kromě toho tato kapitola také předává pocit pohodlí - vědomí, že Bůh je stále s námi a bedlivě nás sleduje. Je to záruka, že nejsme nikdy sami, a můžeme nalézt útěchu v Boží nekonečné přítomnosti. Proto je Žalm 139 krásným připomenutím, že jsme hluboce známi a milováni Bohem, a zve nás, abychom se k Němu přiblížili s vděčností a chválou.