Žalmy 62:9
“Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.”
Kontext: Žalmy 62
7Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
8V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
9Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.
10Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
11Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.
O Žalmy 62: Bůh, můj skála
V Žalmu 62 autor prohlašuje svojí důvěru v Boha, svou skálu a spásu. Zdůrazňuje jistotu Boží ochrany a marnost spoléhání se na světskou moc nebo bohatství. Žalmista vyzývá všechny, aby svou důvěru umístili v Boha a v modlitbách mu vylili svá srdce.
Komentář
Komentář: Žalm 62 připomíná, že naším konečným zdrojem bezpečí a spásy je pouze Bůh. V světě, který ctí moc, bohatství a soběstačnost, nás tento žalm vyzývá k přeorientování našich srdcí a mysli k Všemohoucímu. Máme mu zcela důvěřovat a hledat útočiště v Jeho neochvějné lásce a ochraně. Žalmista poukazuje na riziko klást svou důvěru do něčeho jiného než do Boha, neboť tyto věci jsou dočasné a zhroutí se, když čelíme bouřím života. Avšak když ukotvíme svou víru v Bohu, můžeme spočinout v Jeho neměnné podstatě a najít pokoj v tom, že je s námi prostřednictvím každé zkoušky. Tento žalm nás zve k prostudování našich vlastních srdcí a ptání se, kde se skutečně nachází naše důvěra. Spoléháme se na svoji vlastní sílu a zdroje, nebo klademe naději na neotřesitelný základ Boží lásky? Ať se všichni naučíme důvěřovat v Něj jako v naši skálu a spásu, a v pour out naše srdce k Němu v modlitbě.