Číst celou kapitolu
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
