1Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
