Žalmy 22:21
“Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.”
Kontext: Žalmy 22
19Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
20Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
21Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
22Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
23I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
O Žalmy 22: Křik zoufalství a důvěry
Žalm 22 je surový a emocionální výraz volání salmista k Bohu. Salmista se cítí opuštěn a sám, ale nakonec vyjadřuje víru a důvěru v Boží záchranu.
Komentář
Komentář: Žalm 22 je prorocký žalm, který předznamenává utrpení Krista na kříži. Úvodní řádek: "Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?" byl citován Ježíšem, když visel na kříži (Matouš 27:46). Slova žalmisty přesně popisují fyzickou a emoční útrapy křížového ukřižování. Během žalmu žalmista vyjadřuje své pocity opuštění a zoufalství, přesto však zachovává svou víru v Boží moc a dobro. Připomíná Boží věrnost svým předkům a prosí Boha, aby ho neopustil. Ve druhé polovině žalmu se tón změní z nářku na chválu, když žalmista vyhlašuje Boží konečné vítězství a vyzývá všechny, aby ho chválili. Tato změna tónu odráží žalmistovu jistotu, že Bůh jej nakonec zachrání a přinese vykoupení. Celkově je žalm 22 silným příkladem víry uprostřed utrpení. Připomíná nám, že i v našich nejtemnějších chvílích můžeme volat k Bohu s upřímností a důvěrou v jeho věrnost.